Prohrané výběrové řízení je mnohdy horší, než prohraný závod - rozdávají se pouze zlaté medaile a nejsou vypsány odměny za druhé třetí místo. Vítěz bere vše a ostatní týmy mohou útěchu hledat na dně láhve v baru, kde svorně nadávají na ty, kteří byli lepší.
Jaké jsou hlavní důvody zadavatelů k vyhlášení výběrového řízení, které vedou k probdělým nocím a nadměrnému stresu ve většině agentur kreativního typu? V našem článku záměrně pomiňme výběrová řízení, jejichž výherce je předem znám a stres je způsoben především z obavy odhalení a následného grilování ze strany vedení, nebo v lepším případě i médií.
Důvodem je snaha zadavatele získat lepší podmínky. V odborném žargonu to znamená optimalizovat poměr výkonu a ceny.
U veličiny výkonu jde především o hledání největšího nakoupeného prostoru, nejlepšího kreativního zpracování, návrhu komunikace s využitím zajímavých a netradičních nosičů, motivační a zákaznické akce, programy a další desítky nápadů na podporu prodeje nebo značky.
U veličiny ceny jde o rozpočet, tedy o snahu nakoupit co nejvíce aktivit za co nejnižší cenu. Připadá vám poměr sil mírně nevyvážený? Souhlasím s vámi.
Účast ve výběrových řízeních je poměrně nákladná, příprava koncepčních projektů stojí mnoho času, což v důsledku znamená značné množství peněz.
Je na rozhodnutí oslovené firmy, zdali přijme výzvu a pustí se do příprav i s riziky, které s sebou výběrové řízení nese. Nemusí se nutně jednat pouze o investice v podobě času týmu, ale do rizik se též promítají další aspekty, mezi něž patří korupční jednání konkurentů, zneužití předložených nápadů, neočekávané zrušení tendru apod.
Snaha zpracovat koncepční materiál, který bude reflektovat požadavky a cíle s sebou nese potřebu prezentace navrhovaného přístupu. Zde narážíme na kámen úrazu v podobě nutnosti odhalení know-how.
Jistě v míře, kterou si sama firma v tendru stanoví, nicméně dávat všanc snadno zneužitelné informace se nikomu nechce. Aby byl bludný kruh uzavřený, musíme zmínit fakt, že právě navrhovaný přístup je tím, co by mělo zadavatele přesvědčit.
Pokud bychom měli zvážit potenciál výběrového řízení s jeho riziky, je zřejmé, že jazýčky vah nebudou v rovnováze. Rizika jsou velmi vysoká na straně firem, které se chtějí tendru účastnit a míra odpovědnosti na straně zadavatelů je minimální, ne-li nulová.
Pokud zadavatelé myslí výběr dodavatele opravdu vážně, můžeme tuto snahu považovat za začátek práce na projektu. Jde o možnost uvolnění finančních prostředků z celkového rozpočtu v řádech jednotek procent. Rozsah 2 - 5% může být částečně kompenzační pro firmy, které zůstanou na tzv. shortlistu.
Takto koncipovaný přístup k výběrovým řízením by mohl být řešením pro částečné vyvážení odpovědnosti ve výběrových řízeních. Společnosti, které se probojují do finále tendru, získají garanci, že práce na nabídce nebyla zcela zbytečná a dostanou, alespoň částečně, za svoji práci zaplaceno.
Ani zadavatel nezůstane bez výdělku. Díky motivaci může očekávat lepší přístup, a získat tak kvalitnější nabídky, ve výsledku si může i usnadnit výběr nejlepšího dodavatele.
Navržené kompenzace pro finalisty tendrů nedávají však zadavateli žádnou pravomoc zneužívat know-how v podobě návrhu řešení. Výhodou systému je větší angažovanost zadavatelů a tím i větší odpovědnost v přístupu k odvedené práci. Tento systém staví zadavatele i uchazeče do partnerského vztahu, který je založen především na vzájemné odpovědnosti.
Je třeba si uvědomit, že agentury, které tvoří koncepční přístupy v podobě komunikačních nebo public relations strategií nejsou dodavateli „rohlíků na krám“. Jde o náročnou práci, jež by měla být vhodným způsobem odměněna.
Podobná změna v přístupu k výběrovým řízením může být inspirující pro firmy, které hledají kvalitní řešení a profesionálního partnera. Věřme, že si tento způsob najde své příznivce v řadách zadavatelů a postupně se stane standardem.
Robert Svoboda pracuje ve společnosti Focus Agency, s.r.o.