Ruku v ruce s tím, jak se sociální média stávají standardní součástí firemní komunikace se na nich objevuje ta podpásová. Jak reagovat, když vás konkurence pomlouvá? Co dělat, když se vám vysmívá na Facebooku?
Sociální média jsou skvělým, novým, ale pozvolna vyzrávajícím prostorem pro marketing.
Žijeme v časech společenské odpovědnosti. Firmy chtějí budovat image sounáležitosti s komunitou, záleží jim na prospěchu pro svět a chtějí mít tvář Mirka Dušína. Co když se ale úspěch skrývá jinde?
Představte si souboj hodného Honzy a zlého draka. Na kterou stranu se přidáte? Tato otázka možná ani nevyžaduje odpověď, většina lidí by totiž okamžitě volila Honzu – a to nejenom kvůli perspektivě ruky krásné princezny a poloviny království. Honza je nám přirozeně sympatičtější, protože je nositelem příznaku dobra, který v něm vidíme, jasně identifikujeme, a se kterým jsme schopni se ztotožnit.
PR Summit byl netrpělivě vyhlíženou akcí letošního podzimu. Jeho klíčovým tématem mělo být hledání odpovědi na často kladenou otázku: Jak měřit efektivitu PR? Jde to vůbec? A je to žádoucí?
I přes to, že se u mikrofonu vystřídali ti nejpovolanějších z nejpovolanějších, odpověď není ani ryba, ani rak. Lakonicky by se dala shrnout do jednoho souvětí: PR je vhodné měřit, metody existují, ale nejsou univerzální.
Pojem Social Responsibility znají hlavně manažeři velkých společností, přesto si nachází cestu do strategických plánů dalších a dalších firem. Proč je správné být společensky odpovědný? A jak to ovlivní marketing?
Dnes již málodkdo pochybuje o roli sociálních sítí v marketingovém mixu. Skoro by se dalo říci, že české společnosti se často přesunuly od nesmělého přešlapování k prozkoumávání toho nástroje a experimentaci. Což je vždycky dobré znamení.
Janže tyto explorační touhy s sebou nesou i jeden výrazně negativní jev.
Není to zas tak dávno, kdy se mne na jednom semináři jakýsi mladík zeptal, zda by šly definovat tři nebo čtyři vlastnosti, kterými se PR liší od toho světového. Jakkoli je tato otázka nezodpověditelná už jenom kvůli svému rozsahu a faktu, že něco jako „světové PR“ se příliš definovat nedá, nedala mi klid a já se nad ní musel zamýšlet znova a znova.
Ekonomická krize pravděpodobně na dlouhou dobu změnila pohled potenciálního klienta na společnosti na trhu okolo něj. Zatímco v minulých letech by každý zákazník dostatečně docenil prostředky, věnované do péče o něj a do komunikace firmy s ním, dnes jimi bývá spíše deprimován. Zejména v USA se začíná hovořit o plíživě přicházející krizi identity firemních tváří – tedy krizi vnímání společností zákazníky.
Word of Mouth alias šeptanda. Jakmile se vám jednou podaří ovládnout tento komunikační kanál, budete mít polovinu úspěchu v kapse. Alespoň takový byl výklad v posledních letech. Jenže dnes se věci opět dávají do pohybu a WOM začíná ustupovat do pozadí zájmu, vytlačována DWOM.
Otázku, zda se dají předpovědět trendy pro tuzemské PR pro letošní rok není vůbec jednoduché zodpovědět. V první řadě, české PR má mnohá specifika, jaká ve světě nenajdeme, a vyznačuje se vysokou nekonzistencí postupů jednotlivých agentur. V řadě druhé si je pak třeba uvědomit, že česká scéna je a ještě dlouhou dobu bude determinována požadavky zadavatele, který, zejména v době zkrácených rozpočtů, věří v rozhodnutích nejvíce sám sobě, méně pak agentuře přímo z oboru.