Mnoho firem, i institucí často provádí věci, které podle jejich vlastního názoru mají zachránit komunikační problém, nebo dokonce zlepšit obraz u veřejnosti, přitom jejich efekt je právě opačný. Mnoho z těchto věcí vypadá na první pohled nenápadně. Zkusme nahlédnout do netradiční kuchařky „nenávidění“.
Dnes již málodkdo pochybuje o roli sociálních sítí v marketingovém mixu. Skoro by se dalo říci, že české společnosti se často přesunuly od nesmělého přešlapování k prozkoumávání toho nástroje a experimentaci. Což je vždycky dobré znamení.
Janže tyto explorační touhy s sebou nesou i jeden výrazně negativní jev.
Žurnalistům v dnešním světě elektronické komunikace přijde neuvěřitelné, že tiskové zprávy ještě před dvěma desítkami lety putovaly do redakcí poštou. Nicméně přestože 99 % tiskových sdělení v současné době pluje emailem, některá z nich jako by si tuto skutečnost neuvědomovala.
Není to zas tak dávno, kdy se mne na jednom semináři jakýsi mladík zeptal, zda by šly definovat tři nebo čtyři vlastnosti, kterými se PR liší od toho světového. Jakkoli je tato otázka nezodpověditelná už jenom kvůli svému rozsahu a faktu, že něco jako „světové PR“ se příliš definovat nedá, nedala mi klid a já se nad ní musel zamýšlet znova a znova.
Snad nikdo si nedovolí tvrdit, že české PR agentury pracují bez chyby. Zvláště ve chvíli, kdy se zaměříme na ty „skutečně české“ – tedy ty, které na nohy postavili Češi v českém prostředí s použitím vlastního anebo „odkoukaného“ know-how.
Pokusili jsme se do tohoto textu shrnout nejpalčivější nešvary českých agentur.
Přestože většina společností se snaží zbytečnému „papírování“ co nejvíce vyhnout, praxe prokázala, že některé regulační dokumenty rozhodně mají smysl. Pravděpodobně málokdo dokáže zpochybnit funkci například grafického manuálu nejen v rámci budování public relations a vůbec nastolování firemní identity, zejména když se jeho užitečnost čím dál tím víc projevuje i u menších businessů.
V minulém týdnu jsme se ve velkém měřítku stali svědky události, která ve světě sociálních sítí do té doby neměla obdoby. Sociální sítě, které byly vždy klidnou oázou B2C komunikace ukázaly svou sílu v konfliktu, jež se odehrál mezi společností Nestlé a odpůrci jejích obchodních praktik, bojujících ve stínu vlajky Greenpeace.
Ekonomická krize pravděpodobně na dlouhou dobu změnila pohled potenciálního klienta na společnosti na trhu okolo něj. Zatímco v minulých letech by každý zákazník dostatečně docenil prostředky, věnované do péče o něj a do komunikace firmy s ním, dnes jimi bývá spíše deprimován. Zejména v USA se začíná hovořit o plíživě přicházející krizi identity firemních tváří – tedy krizi vnímání společností zákazníky.
Community relations. Jedna z důležitých součástí public relations. Pokud je nepěstujete, na první pohled se nic neděje. Pokud se do jejich budování pustíte, teprve uvidíte, o co jste přicházeli. Pro určité typy podnikání se za nimi skrývá obrovský potenciál, které není radno podcenit. Poměrně malou investicí jej pak můžete vytěžit s téměř stoprocentní efektivitou.
Přestože jakákoli kategorizace věci většinou škodí, v tomto případě je důležité uvědomit si, k čemu nám mají community relations sloužit.