Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
  • Zvolte témata článků
    • Online marketing
      • E-Commerce
      • Google
      • Mobilní aplikace
      • Mobilní zařízení
      • PPC
      • Reklama online
      • SEO
      • Virální marketing
    • Sociální sítě
      • Facebook
      • Google+
      • Instagram
      • Kampaně na sociálních sítích
      • LinkedIn
      • Pinterest
      • Reklamy na Facebooku
      • Twitter
      • YouTube
    • Marketing
      • Budování značky
      • Content Marketing
      • Guerilla marketing
      • Marketing v neziskovém sektoru
      • Marketingové nástroje
      • Marketingový výzkum
      • Podpora prodeje
    • Praxe
      • Kreativní inspirace
      • Legislativa
      • Případové studie
      • Reportáže
      • Rozhovory
      • Tipy na akce
    • Public Relations
      • Formy PR
      • Interní komunikace
      • Krizová komunikace
      • Media Relations
      • Online PR
    • Video
      • Kreativní reklama
    • Smazat výběr
  • Zvolte období
    • Všechny
    • Poslední týden
    • Poslední měsíc
    • Poslední rok
28. 2. 2017 | Petr Michl

New Media Inspiration: Jak si poradit se světem falešných zpráv a sociálních bublin

Lidé dnes žijí na internetu v sociálních bublinách, utvrzují se v nich o svém světonázoru a vlastně se jen hlouběji zahrabávají na svých pozicích. V informačních zákopech, kde jim je „mezi svými" dobře, si mohou na ty „mimoně" na druhé straně barikády pořádně zanadávat: Jsou zmanipulovaní, zaplacení, nebo hloupí a na rozdíl od nás nic nevědí o životě."

Velký manifest vydaný Markem Zuckerbergem reaguje na tento stav a snaží se najít řešení, jak toto změnit. To samé se dá říci i o programu konference New Media Inspiration, která se konala v sobotu 18. února, dva dny po zveřejnění plánu CEO Facebooku.

Mark Zuckerberg často oznamuje novinky o jeho společnosti pouhým statusem ze svého profilu na Facebooku. Tentokrát se rozepsal trochu více, jeho text má přes 6 tisíc slov, více než 14 normostran. Uveďme v plném znění alespoň to nejzásadnější:

V posledních deseti letech jsme se soustředili na spojování přátel a rodin. Nyní je naším cílem udělat z Facebooku sociální síť pro komunity, které se navzájem podporují a které se společensky angažují. Budování takovéto globální komunity je projekt větší než jakákoliv organizace či společnost, Facebook ovšem může přispět k odpovědi u 5 důležitých otázek:

  • Jak pomůže lidem vytvořit podpůrné komunity, které podporují tradiční instituce ve světě, kde členství v takových institucích klesá?

  • Jak pomůžeme lidem vybudovat bezpečnou komunitu, která zabraňuje násilí, pomáhá během krizí a znovuobnovení po jejich skončení, ve světě, kde nás může ovlivnit kdokoliv na jeho druhé polokouli?

  • Jak pomůžeme lidem vybudovat informovanou komunitu, která nás vystavuje novým názorům a pomáhá vytvořit vzájemné porozumění ve světě, kde má každý hlas?  

  • Jak pomůžeme lidem vybudovat občansky angažovanou komunitu ve světě, kde participace na volbách někdy nezahrnuje ani polovinu populace?  

  • Jak pomůžeme lidem vybudovat inkluzivní komunitu, která odráží naše společné hodnoty a lidskost od lokální úrovně až po tu globální, překračující kultury, národy a regiony, ve světě s jen málo příklady takových globálních komunit?  

Může k něčemu takovému Facebook vůbec přispět? Pojďme si spíše odpovědět, zdali právě Facebook za něco z negativ zmíněných Markem Zuckerbergem nemůže. Mnoho z řečníků na New Media Inspiration takovou možnost připouštělo. Petr Podolinský z ROI Hunter uvedl, že předsevzetím Marka Zuckerberga pro tento rok je mluvit s voliči Donalda Trumpa, s lidmi z ekonomicky slabých oblastí, například z tzv. Rezavého pásu (The Rust Belt). Cílem toho je, aby dokázal pochopit to, co je z kalifornského Silicon Valley jen težko pochopitelné: Jak mohl vyhrát Donald Trump? Dle mnohých Facebook poskytl hřiště pro šíření dezinformací a mikro kampaní, které mu do křesla amerického prezidenta pomohly. Řečníci New Media Inspiration se nezabývali pouze americkou realitou, ale právě jejich postřehy ohledně šíření propagandy, sociálních bublin na Facebooku a krize žurnalistiky mohou nabídnout i velkou část odpovědí na otázky CEO největšího sociálního média světa.  

Facebook a krize žurnalistiky

Tezi o tom, že Facebook přispěl k pádu žurnalistiky, přednesl ve své prezentaci Jindřich Šídlo. Dokládal to nejprve na datech oprodejnosti deníků v Česku a počtu uživatelů Facebooku. V roce 2008 se prodalo v Česku více téměř 1,6 milionu výtisků novin denně. Umíte si to vůbec představit? Neumíte. Zapomeňte na to," glosoval toto číslo Šídlo promlouvající k publiku složenému z velké části z vysokoškoláků z oboru Studia nových médiích, kteří s pravděpodobností rovnou jistotě procházejí feedy sociálních médií častěji, než čtou tištěné noviny. K tomu se ale ještě dostaneme. Je třeba ještě uvést, že v roce 2008 bylo v ČR na Facebooku něco přes 150 tisíc uživatelů.


Zdroj: Prezentace Jindřicha Šídla

 

V roce 2016 už kupuje noviny denně jen cca 748 tisíc lidí. Na Facebooku jich ale je už 4,7 milionu. Ano, jsou to uživatelé. U nemála z nich se jedná o falešné účty. Počet prodaných výtisků je také menší než jejich skutečná čtenost. Celkově tak situace novin není tak hrozivě černá, jako to poskytnutá čísla značí. Propad je ale dostatečný k tomu, aby se za onu necelou dekádu vydávání novin začalo považovat za prodělečný byznys bez budoucnosti.


Zdroj: Prezentace Jindřicha Šídla

A Jindřich Šídlo z toho nepřímo viní Facebook, respektive fakt, že pro velkou část lidí je dnes právě on hlavním zdrojem zpráv a nemusí přitom ani vnímat zdroj informací, které konzumují. V jednom americkém výzkumu 40 % lidí uvedlo, že je pro ně hlavním zdrojem zpráv Facebook. Ne nějaké médium, Facebook," uvedl Šídlo a bylo zřejmé, že nemá iluze o tom, že by to v české realitě bylo o moc lepší.

Máslo na hlavě a podíl na tomto stavu, ale mají i samotná média. Ta prý ze začátku o Facebooku se zaujetím sama psala a za chvíli se pro ně stalo základem pro politické zpravodajství i to, že někdo někomu olajkoval status s určitým vyzněním. A nyní jsme ve stavu, kdy jsou na podobném principu určitá média založena. Jsou média, co jen popisují události z Facebooku s dramatickými titulky. Ano, Parlamentní listy, myslím vás," uvedl Jindřich Šídlo médium, které se snaží svými články rozdmýchávat vášně s plánem, aby na ně lidi co nejvíce klikali na sociálních sítích a co nejvíce je sdíleli.

K dokreslení toho, že má Jindřich Šídlo pravdu, podotýkáme, že v TOP10 nejsdílenějších dezinformačních zpráv loňského roku (k 23. listopadu 2016) dle datového týmu Českého rozhlasu mají Parlamentní listy 3 zářezy a to konkrétně články s titulky:

Krampol politikům: Chytit za držku, kopnout do prdele a vyhodit. Hovada (23,9 tisíce sdílení)

Karel Gott: Uprchlíci strkají před kameru děti, za nimi jdou mladí muži v moderních ohozech. Amerika nás chce držet ve strachu, abychom nerostli. Ilumináti nedovolí Trumpa (20,4 tisíce sdílení)

Uprchlík z Iráku: Uprchlickou vlnu organizují USA s Tureckem. Máme důkazy. Odejděte z EU a postavte zeď, jinak vás to zničí (19,1 tisíce sdílení)


V čem dominance sociálních médií jako zdroje zpráv vadí

Už titulky článků z Parlamentních listů mohou částečně odkrýt, proč sociální média (a v ČR je lze v masovém měřítku zaměnit za Facebook - pozn. red.) nejsou dobrým zdrojem zpráv. Pro jistotu ještě dodáváme, že tou úplně nejúspěšnější (celých 34 tisíc sdílení) dezinformační zprávou byl článek z portálu bezpolitickekorektnosti.cz pojednávající o tom, že dle jednoho ruského profesora jsou cukrovka a rakovina vymyšlené nemoci.

Jindřich Šídlo na New Media Inspiration


Lidem jde na Facebooku spíš o emoce než o faktické informace. Klikají na to, co je okamžitě zaujme. Neplatí to jen pro české prostředí, kde se dělící názorovou linií stala uprchlická krize a postoj k Vladimíru Putinovi a Ruské federaci. Jak upozornil ve své prezentaci redaktor Technetu Pavel Kasík, 20 nejsdílenějších dezinformačních zpráv spojených s volbou amerického prezidenta bylo sdílenějších než 20 zpráv ze stejného tematického okruhu pocházejících z redakcí mainstreamových médií.

 

Obrannou reakcí tradičních médií je částečná bulvarizace. Minimálně na úrovni titulků se novému trendu přizpůsobily i seriózní tituly. Efektem souvisejícím poklesem prodejů tištěných médií a zejména deníků je to, že taková média chudnou a novináři musí zastat více práce. Nemají tolik času na skutečnou novinářskou práci, nemluvě o investigativě. „Watergate by dnešní média nevyšetřila," vzpomněl Jindřich Šídlo na kauzu vloupání pracovníků aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu, D.C. v roce 1972. Tím, kdo přinesl k této události rozhodující důkazy, nebyla policie, ale média. Tyto důkazy nakonec přiměly k rezignaci i prezidenta Nixona. Novináři přitom na kauze pracovali rok a půl — dle Šídla by na takový čas dedikovaný jednomu tématu nemohl nikdo v současných médiích ani pomyslet.

Pokud se vrátíme zpět k příjemci zpráv, existují jednoduché důvody toho, proč lidé žijí ve svých sociálních bublinách a je jim v nich dobře. Lidé se obecně sdružují rádi s lidmi s podobným světonázorem a sociální média jim k tomu dávají skvělou příležitost. Algoritmus Facebooku navíc tento princip posilňuje. Zobrazují se vám přednostně příspěvky přátel a stránek, jejichž příspěvky jste v minulosti lajkovali, sdíleli nebo jste je komentovali. Cítíte se tak mezi svými.

Existuje navíc i racionální vysvětlení toho, proč jsou tak populární falešné a dezinformační zprávy. V úvodní prezentaci konference uvedl Primář emeritus, Thomayerova nemocnice, Oddělení patologie a molekulární medicíny, František Koukolík: „Jednoduchá lež porazí vždy složitou pravdu. To potvrzuje i graf rozložení inteligence."


Sociální bubliny a Facebook jako zabiják voleb

I s pomocí mírného sebemrskačství Jindřicha Šídla jsme si uvědomili, že Facebook je jedním z hlavních zabijáků žurnalistiky. Je ale také zabijákem demokracie? Tento názor se rozšířil poté, co se šéf společnosti Cambridge Analytica chlubil s tím, že za vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách může právě analýza dat od jeho společnosti, která umožňovala mimo jiné mnohem lépe cílit facebookovou reklamu. A to takovým způsobem, který zdůrazňoval dělníkům z Pensylvánie, že Hillary Clinton jim zavře doly, nebo ukazoval informace o vůli po omezení držení zbraní demokratickou kandidátkou těm správným konzervativním očím. CEO Cambridge Analytica Alexandr Nix ve videu níže říká, že díky psychografickým metodám dokázali odhadnout osobnost většiny Američanů (třeba na základě určení míry jejich neuroticismu či konzervativnosti) a vyladit sdělení tak, aby s nimi nejlépe zarezonovalo.

Osobou nejpovolanější, která by mohla tato prohlášení nějak hodnotit, je v České republice Josef Šlerka. Tento guru analytiky sociálních médií předvedl přednášku příznačnou formou, skrze přenos screenu jeho obrazovky přes Facebook Live. Pokusil se v ní dekonstruovat český Facebook a předvést jeho bohatost zachycenou skrze různé sociální bubliny.

V centru všeho, pokud budeme brát v potaz popularitu facebookových stránek, stojí FB stránka Kudy z nudy. Další stratifikace ale dokáže nabídnout různorodé vrstvy zájmů. Velice zajímavým poznatkem je například to,kolik mají společného fanoušci „self help" facebookové stránky portálu FirstClass.cz a fanoušci Tomia Okamury. Tmelícím prvkem je jejich anti-establishmentový étos. Obě skupiny věří, že osud musí vzít do svých rukou.


Kompletní prezentaci Josefa Šlerky si můžete prohlédnout v celém rozsahu níže.


Nedává žádné rozřešení, spíše poukazuje na komplexitu této problematiky. Žijeme v mnohdy bizarních sociálních bublinách, které jsou někdy izolované a někdy se navzájem prolínají. Lze je pozorovat a extrapolovat z nich, jací lidé ji asi reprezentují. Křišťálovou pravdu vám však v tomto ohledu nevyjeví.

V otázce skutečného vlivu Cambridge Analytica na americké prezidentské volby, odkázal Josef Šlerka na svůj rozhovor pro rádio Wave. Žádný zabiják voleb neexistuje. Cambridge Analytica má možná sofistikovanější techniky, nedělá ale nic jiného než řada jiných poradenských firem," znělo jeho zásadní poselství.

Jak se bránit propagandě

Hodnocení Josefa Šlerky může mít dvojí výklad: 1. dělá to každý, 2. třeba byl vliv Cambridge Analytica značný, ale nemáme žádnou metodu, jak přínos datové analýzy této společnosti ověřit.

Pokročilé cílení  v sociálních médiích týkající se politické agendy a také politické propagandy je tedy reálné. Dávno nežijeme jen ve světě billboardů a v Česku rovnostářsky regulovaných televizních volebních spotů. Ten, kdo má peníze na datovou segmentaci a je schopný mikro cílení, které udeří to správné poselství jako pověstný hřebíček do hlavičky (uživatele a voliče), může mít značnou výhodu.

Není to vítané, pokud chceme uměle omezovat politická předvolební klání natolik, aby byly alespoň do určité míry soubojem idejí, ne velikosti rozpočtů. Principielně samo o sobě není správné zacílení voličstva v politickém marketingu ovšem nic špatného. Platí to ovšem do chvíle, kdy jsou poskytované informace pravdivé a nejsou spíše lživou či nenávistnou propagandou.

Institucionální obrana

Jistou formu institucionální obrany připravil už sám Facebook. V USA, Německu a naposledy i Francii byly aktivovány třetí strany, které kontrolují nahlášené příspěvky podezřelé z toho, že šíří falešné zprávy. Facebookem pověřené instituce takový příspěvek neskryjí, ani neznemožní jeho sdílení, ale označí ho jako sporný a přidají k němu zdroje, které případné falešné informace vyvrací.

Víceméně to samé by měl dělat i český Úřad pro potírání dezinformací, neměl by se ovšem omezovat pouze na Facebook, ale sledovat celý internet.

Sám sobě hlasem rozumu

Nejúčinnější formou obrany proti propagandě je nicméně schopnost kriticky myslet a sám si vyhodnotit, zdali je zpráva pravdivá, nebo falešná, či alespoň pravděpodobně pravdivá, nebo podezřelá. František Koukolík uvedl tyto pomůcky, které při posuzování zpráv můžeme využít.


Zdroj: Prezentace Františka Koukolíka

Occamova břitva říká, že příklonem k jednodušší hypotéze je pravděpodobnost omylu nižší.

Humeova břitva de facto popírá existenci zázraků.

Popperovo pravidlo zdůrazňuje, že teorie se testují zamítáním, nikoliv dokazováním. Pokud můžete například vyvrátit, že by všichni vyznavači Islámu byli teroristi nebo všichni Mexičané násilníci, nemá se cenu zabývat výroky, které je všechny hází „do jednoho pytle".

Kognitivní disonance je pak označení pro nesoulad mezi několika poznáními. Situace, kdy vám poskytovaná informace nesedí, dokonce se třeba i vylučuje. Měli bychom si dát také pozor na kognitivní zkreslení, to je především důležitým testem sebe sama. Musíte se ptát: Nepovažuji tuto informaci automaticky za správnou jen, protože souzní s mým světonázorem?"


Zdroj: Prezentace Jany Leitnerové

Při sdílení informací na Facebook byste se měli zkrátka řídit slovy Alberta Einsteina. Nebo ještě lépe se zamyslet nad kontextem a nad tím, jestli vůbec mohl něco takového o internetu říct... Jana Leitnerová, z jejíž prezentace tato fotografie pochází, měla pro osobní boj s propagandou 3 doporučení: používat selský rozum, mít kritické myšlení a důvěřovat, ale prověřovat. Zní to snadněji, než se to udělá. Zodpovědnost za šíření i přijetí bludů vyskytujících se na internetu nicméně zůstává vždy primárně na nás.

Nahoru
Podobné články:
Aktuální články: